23. 03. – 08. 04. 2010
Ondřej Maleček: KRAJINA

Ondřej Maleček absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (u P. Nešlehy a S. Diviše). Vzhledem ke svému předchozímu studiu (PF UK – obor český jazyk, výtvarná výchova, DAMU – obor scénografie) má blízko k literatuře, především ke klasikům českého romantismu a románového místopisu (K.H. Mácha, K.Klostermann). Neoromantické ohlasy tvoří podstatnou součást jeho malířské poetiky.

Melancholická přírodní zákoutí (cesty, údolí), opuštěná místa (pole, mýtiny) či dramaticky působící scenérie (noční lesy, skalní útvary) odlehčuje osobitým naivizujícím tvaroslovím. Měkká stylizace, která navozuje dojem zvětšených deníkových kreseb, směřuje k ironické distanci vůči atributům pomíjivosti (smrt, lebka, kosti), spásy (kříž, tvář, světci) či národní svébytnosti a identity (lev, prapor, vlajka). Maleček otupuje vyostřené, zraňující hroty romantické nespoutanosti, nesmiřitelnosti a revolty, aby vše přeměnil v baladistické, hořce úsměvné pohádky, které se ale nezříkají ani temných hlubin, z nichž čerpají. Jsou to legendy-poselství o místě, kde autor žije, o prostoru, který sdílí, o identitě, snech, nenaplněných tužbách i smíření. Na jeho obrazech se zjevují noční hvozdy, ostře zalomené horské cesty, dramatická oblaka, můry, pavouci a dravci, čarovné byliny i mystické houby. Z heraldických zvířat se stávají hrozivá totemická monstra nebo naopak absurdní oživlé karikatury vyslané do prostoru (dvouocasý lev). V cyklu Vlajky se Maleček vyrovnává s problematikou vymezovaného teritoria. Na „obrazy-prapory“ umisťuje nalezené předměty, přírodniny, klíčové krajinné prvky, ale i ustálené, konvenční symboly (lebka se zkříženými hnáty, duha, nápisová páska). Vše je tu však významově rozvolněno a odhmotněno. Z vyhraněného nacionalismu 19.století se stává přátelská táborová hra v kulisách kulturní krajiny, tajemné v její tušené skutečné paměti. Prožitý, historicky nezávazný de-kontext místa.

Vernisáž se uskuteční v pondělí 22. března od 18.00 hodin.