10. 04. – 01. 05. 2009
Michal Kalhous: ZAHRADA

Michal Kalhous je spjat s generací fotografů devadesátých let, který využívá fotografii osobitým způsobem k vyjádření vlastních pocitů.

Michal Kalhous vystaví v galerii Půda cyklus fotografií, kde se zabývá stejným tématem jako ve své dizertační práci. Jedná se o téma, které považuje za intenzivnější, a které znamenalo přehodnocení dosavadních životních postojů a rolí.

Citace z dizertační práce, Mgr. Michal Kalhous:

Tématem má být mé rodičovství, má rodina a nelze jinak samozřejmě i má identita. Být rodičem by možná mohlo být nejkrásnější umění, které stejně jako jiná umění také otevírá svět a dává všem zúčastněným plně pocítit úžas  z bytí. Děti tento úžas plně žijí a my jako ti druzí se snad rozvzpomenem. Připravíme se o své iluze nejen o sobě, kterým je každodenní svět banalitou, deprimujícím vězením a necháme se  někdy i vytrhnout z dosavadního režimu svého vnitřního života, v němž skutečnou pravdu nahradila vlastní propaganda, kterou sami o sobě potlačujeme vše co se nám na nás nelíbí  (proto nám možná vadí třeba i některé naše fotografie), často máme tyto své iluze rádi  víc než samu pravdu. Naše dítě nám ale nastaví to správné zrcadlo.
Další zásadní změnou, která se ve mně udála je nové vnímání dimenze času. Ze sebe jako jsoucna izolovaného v čase jsem se stal představitelem generace a zjistil, že čas nemusí běžet jen lineárně, ale může být i otevřený, plný překvapení a svobodné a volné existence, můžeme v něm volně plout nebo se vznášet. Zjistil jsem, že je důležité cenit pomalost a být trpělivý, což může být i jeden ze způsobů jak mít rád. S tím vším je samozřejmě třeba vzdát se svého dosavadního rytmu a respektovat tento nový rytmus – rytmus dítěte.

Vše bylo možná již rečeno, ale vždy je třeba, vše znovuzapočít v životě i v živlu myšlení-vizuálním umění. (Vždy jsem byl spíš něco jako Číňan, který myslí více v obrazech než ve slovech.)
Výsledkem mé práce by měly být fotografie, ve kterých věci běžného života nabývají symbolický význam. Doufám, že výsledek bude extrakce zkušenosti v zachycené situaci, což význam fotografie posune od jednotlivého k obecnému a z fotografií budou cítit pochybnosti, překvapení, smutek, klid, únava, chvíle nudy,  chvíle radosti i štěstí. Záměrem je ukázat obyčejný život z nejméně skandální stránky a zároveň i hledání plnosti obrazové komunikace. Jde vlastně tak trochu o mapování rodičovství jako duchovní cesty – sledu zkušeností, které odhalují hluboký smysl života potvrzovaného smrtí, která je pro mne nyní také mnohem jasnější a intenzivnější.
Ještě jednou zásadní otázkou bych se chtěl v této své práci věnované rodičovství zabývat a tou je otázka rolí a nemyslím jen role profesní, které často přijímáme za své tak, že je žijeme více než sebe, abychom nezklamali společenská očekávání a ve společnosti tak nečinili zmatek. Samozřejmě hlavně mi jde o naše role matky a otce, zda právě společenské bariéry mezi nimi jsou či nejsou umělé a zda jsou tyto role (kromě rození a kojení) zaměnitelné nebo, což z toho vyplývá, zda by nestačilo být jen rodič.

Michal Kalhous
*1967 ve Valašském Meziříčí

studia:
1990–1995 Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
1985–1990 Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
samostatné výstavy (výběr):
2007 Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2005 Atrium Pražákova paláce, Moravská galerie, Brno
2004 Galerie Fiducia, Ostrava
2004 Dům umění, České Budějovice
2003 Divadlo hudby Olomouc, Olomouc
2002–2003 Galerie Václava Špály, Praha
2000 Galerie 761, Ostrava
2000 Dům U rudého vola, Brno
1999 Alliance Francaise d‘Ostrava, Ostrava
1999 Galerie MXM, Praha
1998 Výstava v tramvaji č. 5, Olomouc
1998 Roxy, festival Akční Praha, Praha
1997 Galerie – kavárna Velryba, Praha
1996 Galerie Fiducia, Ostrava
1995 Divadlo hudby v Olomouci, Olomouc